Dopravní a přepravní právo

Oborům dopravního práva a přepravního práva se věnuji již od svých studií. Tato tematika byla nejen náplní mých závěrečných prací, ale i mé pozdější publikační činnosti a vyplňovala i podstatnou část mé dosavadní právní praxe. Přepravním právem rozumíme obvykle soukromoprávní regulaci nákladní přepravy, tedy právní úpravu přepravní smlouvy a zasílatelské smlouvy, stejně jako jiných druhů smluv s přepravou souvisejících, jako je smlouva o nájmu dopravního prostředku, smlouva o provozu dopravního prostředku, smlouva o skladování apod. Kromě otázek spojených s použitím té které právní úpravy (což může být v případě kombinovaných přeprav nelehká otázka) se případy z oblasti přepravního práva týkají především vyplňování a používání přepravních dokumentů (nákladních listů a náložných listů), důkazní síly těchto dokumentů v případných sporech, dispozičního oprávnění se zásilkou, odpovědnosti dopravce a to jak důvodů, při jejichž prokázání se dopravce odpovědnosti zprostí (liberační důvody, exkulpační důvody), tak i výše náhrady, kterou bude dopravce povinen hradit. S otázkou výše náhrady škody se pojí rovněž problematika zvýšení limitů náhradové povinnosti a otázka tzv. kvalifikovaného zavinění. Neméně často je v těchto případech třeba vyřešit i otázku příslušného soudu a promlčení nároku na náhradu škody či přepravné. V rámci přepravního práva se řeší nezřídka i otázka oběhu (či výměny) palet a spory z ní rezultující.

V této oblasti se zabývám především přípravou a revizí smluvní dokumentace, včetně tzv. přepravních nebo zasílatelských podmínek, dále také spory o neuhrazené přepravné, spory o náhradu škody vzniklé z poškození, ztráty nebo zpoždění s dodáním zásilky. Do této oblasti patří rovněž řešení sporů s pojišťovnami o výplatu pojistného plnění z tzv. zbožového pojištění nebo z pojištění odpovědnosti dopravce, případně vymáhání nároků pojišťovny po škůdci v rámci regresu. Vedle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je v těchto případech často aplikována Úmluva o Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR, č. 11/1975 Sb.), Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM, Přípojek B k Úmluvě o mezinárodní železniční dopravě – COTIF, č. 65/2016 Sb.m.s.) a Jednotné právní předpisy pro smlouvy o užívání vozů v mezinárodní železniční přepravě (přípojek D ke COTIF), Úmluva o sjednocení některých pravidel v mezinárodní letecké přepravě (Montrealská úmluva, č. 123/2003 Sb.m.s.), méně časté je pak použití norem obsažených v Budapešťské úmluvě o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI, č. 32/2006 Sb. m. s.) či Úmluvy OSN o námořní přepravě zboží (Hamburská úmluva, č. 193/1996 Sb.). Relevantní ustanovení jsou obsažena i v podzákonných právních předpisech jako např. v nařízení Vlády č. 1/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu (železniční přepravní řád). S ohledem na mezinárodní povahu přepravy pak řadu otázek v rámci přepravního práva nelze řešit bez zapojení právní úpravy obsažené v předpisech, které nejsou součástí právního řádu České republiky, jako jsou např. Dohoda o mezinárodní železniční přepravě zboží (Dohoda SMGS), nebo Mezinárodní úmluva pro sjednocení některých pravidel pro konosamenty z roku 1924 (Haagská pravidla) či tatáž úmluva ve znění revidovaném tzv. Bruselským protokolem z roku 1968 (Haagsko -Visbyská pravidla).

Dopravní právo představuje především veřejnoprávní regulace provádění dopravy, která je obsažena např. v zákoně č. 266/1994 Sb., o dráhách, zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě nebo zákoně č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. V této oblasti se věnuji především aplikaci předpisů z oblasti železniční dopravy, např. v otázkách přístupu k infrastruktuře (především železniční vlečce a zařízení služeb) či otázce tzv. mimořádných událostí. V silniční dopravě se obvykle věnuji oblasti spojené s přestupky silničních dopravců (nejčastěji jde o přetížená vozidla), dále naplnění podmínek pro podnikání v nákladní dopravě provozované velkými vozily a otázkám spojeným s dopravními nehodami cizinců v České republice (především aplikace Haagské úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody, publikována pod č. 130/1976 Sb. a následné spory o úhradu škody z povinného ručení viníka).

Blízko k dopravnímu a přepravnímu právu má rovněž právo poštovních služeb (poštovní právo), především jde-li o přepravu zásilek – balíčků (či jiné nakládání s nimi). Právní úprava je zde obsažena především v zákoně č. 29/2000 Sb., o poštovních službách. V této oblasti jsem se doposud zabýval podmínkami podnikání v poštovnictví, přístupem provozovatele poštovních služeb do sítě držitele poštovní licence, spory s držitelem poštovní licence o přístup a zastupování provozovatele poštovních služeb při kontrole a v přestupkovém řízení jež vedl Český telekomunikační úřad (ČTÚ).

Chcete se dozvědět více?

Využijte některý z mých kontaktů!