Rodinné právo

Kromě zkušeností s výše popsanými řízeními a postupy se specializuji v rodinném právu především na manželství cizinců, nebo osob dvojího občanství. Zde je mnohem důležitější role advokáta, a to i v průběhu manželství nebo před jeho uzavřením. Představy manželů (především v případě, když žijí již delší dobu v jednom státě) o právních důsledcích právního jednání se mohou míjet v podstatné míře se skutečností, když např. majetek nabytý darem nebo děděním jedním z manželů za trvání manželství nemusí být v jednom právním řádu součástí společného majetku manželů (u nás hovoříme o společném jmění manželů, české právo se však nemusí vůbec dostat ke slovu), v jiném právním řádu však může spadat do majetku, jehož jsou vlastníky oba manželé. V situaci, kdy mají manželé každý občanství jiného státu a v tomto státě nabývají majetkové hodnoty (např. právě děděním nebo darem) navíc v situaci, kdy po svatbě bydleli ve státě, jehož není ani jeden z nich občanem, může vyvstat otázka, jakým právním řádem se řídí jejich majetkové poměry a který majetek je tedy společný a který nikoliv. Právě v otázce rozhodného práva pro majetkové otázky manželů je důležité problémům předcházet v podobě správně provedené volby rozhodného práva. Obdobně vyvstávají otázky ohledně výživného (především na nezletilé dítě, avšak může jít i o výživné pro manželku nebo manžela) v případě rozvedených manželů s různým občanstvím, zvláště když nežijí s vyživovaným dítětem v jednom státě, případně se stát pobytu dítěte s postupem času mění. Výživné může být v takovém případě určeno na základě rozdílných pravidel, když různé právní řády stanoví různá kritéria pro přiznání výživného, ale i okruh subjektů, které jsou výživou povinné nebo které mají na výživné nárok. Otázka určení příslušného soudu (zda to bude soud český či nikoliv) a určení rozhodného práva (tedy právního řádu, jež dá odpovědi na sporné otázky) je tedy v případě takovýchto manželství s mezinárodním prvkem podstatná nejen u majetku a výživného, ale i v případě rozvodu.