Právo mezinárodního obchodu

Právem mezinárodního obchodu nejčastěji rozumíme ty vnitrostátní právní předpisy a mezinárodní smlouvy (např. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, č. 160/1991 Sb.) které upravují právní vztahy podnikatelů se zahraničím nebo podnikání zahraničních subjektů v rámci České republiky. V této oblasti hrají roli kromě právních předpisů i doložky kupní smlouvy (typicky INCOTERMS) nebo odbornými organizacemi vytvořené smluvní dokumenty (např. smluvní podmínky FIDIC). Nejčastěji se v této oblasti věnuji přípravě a revizím smluvní dokumentace, přičemž se obvykle jedná o smlouvu kupní a smlouvu o dílo. Při přípravě takovéto smluvní dokumentace je pak důležité sladit text smlouvy s mezinárodními smlouvami, rozhodným právem a smluvními nástroji vypracovanými odbornými organizacemi, pokud na nich jedna nebo obě strany trvají.

Jde-li o kupní smlouvu, je pak neméně důležité sladit tuto smlouvu se smlouvou o přepravě nebo se zasílatelskou smlouvou, jejichž prostřednictvím má být dodání zboží v rámci kupní smlouvy realizováno. V rámci práva mezinárodního obchodu pak vyvstává celá řada sporů mezi subjekty z různých států, kteréžto spory mají svá specifika, která je pochopitelně dobré znát (např. v aplikaci cizího právního řádu, v otázkách příslušnosti soudu a vykonatelnosti rozsudku v cizí zemi apod.), při jejichž řešení mi pomáhají vědomosti nabyté postgraduálním studiem v oboru mezinárodního práva soukromého. Ke slovu tady tak přichází především Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).