Dědické právo

Náplní dědického práva je stanovení pravidel pro nabytí majetku po zemřelém (tedy po zůstaviteli) dalšími osobami (dědici, odkazovníky). Základem pro přechod takovéhoto majetku je obvykle zákon a z něj vyplývající zákonná dědické posloupnost (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) nebo závěť pořízená zůstavitelem. Kromě zastupování dědiců v dědickém řízení, ať už mezi dědici není spor či je uzavřena dohoda v řízení před notářem jako soudním komisařem, nebo v případě sporu mezi dědici v řízeních před civilními soudy, který se dohodou vyřešit nepodaří, je jinak role advokáta v dědickém právu především poradní. Nezřídka se stává, že určitá osoba by ráda o svém majetku pro případ své smrti rozhodla, nezná ale možnosti, jakými to lze udělat a bojí se, že nedodrží požadavky, které na takovéto právní jednání zákon klade.

Každý případ je jiný, proto v těchto situacích musí advokát pečlivě vyslechnout záměry zůstavitele a podle toho mu nabídnout možnosti (zda povolat dědice, či někomu stanovit v závěti pouze odkaz, zda využít dědické smlouvy, za jakých podmínek lze vydědit neopominutelného dědice a pokud podmínky pro vydědění splněny nejsou, jak lze dosáhnout toho, že takovýto dědic ze zůstavitelova majetku přeci nic nenabude atd.). Někteří lidé se s takovouto poradou spokojí a rozhodnou se pro sepsání závěti vlastní rukou, jakmile si věc pečlivě rozváží (zde je vhodné, aby byli poučeni o minimálních formálních náležitostech a úskalích takového postupu – např. že se závěť nenajde), jiní se rozhodnou po zvážení všech možností pro sepsání závěti notářem (což lze jen doporučit) a zde může advokát převzít komunikaci s notářem tak, aby záměry zůstavitele byly notářem zřejmě pochopeny a nebylo nic opomenuto (oproti situaci, kdy by s ním komunikoval sám zůstavitel jako laik a nevyjadřoval se zcela přesně). V určitých (byť ne tak častých) situacích může zůstavitel žádat o sepsání závěti advokáta za přítomnosti svědků, má-li v advokáta i ve svědky důvěru a obává-li se, že by sám něco opomněl a nikoho dalšího k pořízení závěti přizvat nechce. Zůstavitel může advokáta (samozřejmě po dohodě s ním, případně i někoho jiného) ustavit vykonavatelem závěti nebo správcem pozůstalosti, očekává-li třenice mezi pozůstalými nebo naopak předpokládá, že by pro ně byla správa pozůstalosti složitá (např. dědici pobývají v zahraničí).